terapiematky

Na základce jsme si psali dopisy tajnou řečí. Půjkřa dekřa mekřa odkřa pokřa lekřa dnekřa kkřa vámkřa? Zakřa kroužkřa kujkřa: anokřa X nekřa. Neprolomitelná šifra! Za každou slabiku dáte jinou univerzální slabiku. Tuhle jsem to někomu vysvětlovala a z „Půjdeme ven“ se stalo Půjklába venoušek? Číst dál

Děti jsou zázraky přírody. Je fascinující, co všechno se dokážou naučit v prvních pár měsících života.. Takhle – samotný zrození je hustý. Nechápu, jak může z nějakých buněk vyrůst malý člověk. A žije u vás v břiše? Vlastně je to dost děsivý. Ke konci je Číst dál

Jsem bezmezně ráda, že mám manžela. Je k dispozici a pomáhá mi. Celkem pravidelně vaří – dvě tři večeře týdně jsou na něm. Jednou týdně pravidelně hlídá, když mám cvičení. Občas vyzvedne Rozinku ze školky. Někdy vezme děti ven. Obě najednou! A tuhle mi dokonce Číst dál

Tuhle jsem se upřímně svěřila známý, jak se mám. „Na hovno, no. Nesnáším je.“ A ona mě takovou tou klasickou odpovědí zadupala do země. „Asi si neuvědomuješ, jaký štěstí máš, že máš zdravé děti!“ To jsem fakt nepotřebovala slyšet. Já to vím! Ale je mi Číst dál

Díky tobě jsem dvojmáma. Přišlo to přirozeně. Snadno. Jako všechno s tebou. Připomínáš mi tvýho tátu.. Jsi super! A jsi důkaz, že povaha může být vidět už odmalinka. Jsi samostatný. Klidný a trpělivý. Ale jen do chvíle, dokud takový být chceš.. Moc dobře víš, co Číst dál

Když bude v pohodě máma, budou v pohodě všichni. Začala jsem chodit na terapii. Moje poznámky na první sezení: A spoustu dalších jako třeba: To je tak, když se začnete hledat v pětatřiceti. Instagramový profil @Jak vychovávat kluky a holky a nezbláznit se hlásá: mámo, Číst dál

Je skvělý být tvoje máma. Občas mám pocit, že mi láskou praskne hrudník. Zároveň mě to ale vystavuje těžkým zkouškám. Ztrácím pevnou půdu pod nohama. Jsem nejistá, nedoceněná a souzená. Mít dceru je konfrontace sama se sebou v té nejčistší možné podobě. Jsi jako stroj Číst dál

Nejhorší jsou chvíle, kdy jsem s dětmi sama doma. Ano, bohužel to musí dřív, nebo později přijít. I kdyby byl můj chlap rentiér, tak musí jít minimálně na nákup. A tehdy se to posere. Je to nejhorší chvíle, kterou jsem s nima zatím zažila. Objektivně Číst dál

Nejsem totální neempatickej zabedněnec. Chápu, že získat sourozence je těžký. Možná jsem tomu dala vyšší váhu, než bylo třeba, možná nedostatečnou. Každopádně vinu jsem začala cejtit už v porodnici. Do té doby jsme byly prakticky pořád spolu. Maximálně jela na noc s našima na chalupu. Číst dál

V porodnici jsem to zvládla levou zadní. Vtipná je hierarchie, která automaticky vznikne. K druhorodičkám se personál chová prostě jinak. Je to jako na vejšce – na prváky byli na studijním jako na psy. Ostatně i na základce dostávaly nižší ročníky čoud ve frontě na Číst dál