Tři dny bez dětí? Rajská hudba pro uši nejednoho rodiče. I těch našich. Čas roztáhnout křídla a letět. Jako kdysi. Za mlada. Pojedeme na kolo, večer se projdeme se psem a dáme si večeři a pivo, zajdeme si zahrát badminton, půjdeme na koncert Jelenů, skočíme Číst dál
Jak se mám po dvou měsících v práci? Skvěle! A nepíšu to proto, že mě začalo sledovat pár kolegů – Hi there! 🙋🏼♀️ Poslední příspěvek jsem psala po pár dnech v práci z pozice strachu z neznáma, plná stresu z toho, co budu muset zvládat. Číst dál
Nová práce, noví lidé, nové město, nová situace doma a k tomu všechny ty „staré“ povinnosti a starosti. Dostat se zpět do běžného dospěláckého módu je náročné. Fyzicky i psychicky. Po čase jsem narazila na další věc ohledně mateřství, o které se nemluví. Kéž by mě Číst dál
Znáte ten stav, kdy jste naštvaná na partnera, ale zrovna tam není, abyste si to s ním mohla hned vyříkat? Třeba když neplánovaně odejde pryč a nechá vás s dětmi zase (!) samotnou… Bublá ve vás vztek, v hlavě běhá tisíce slov, která byste mu s chutí vmetla do Číst dál
S příchodem druhého dítěte se u mě objevil nový strach. A drží se mě do teď. Mám hrůzu z toho, být s nimi sama. A je tím větší, čím víc dopředu o takové chvíli vím. Za tu dobu má šanci narůst. Začíná špatnou náladou. Pak přijde nervozita. Tlak Číst dál
Dneska mám pro vás filozofické zamyšlení. Skoro až životní moudro 😀 Na naléhání ségry, jsem o sebe začala trochu pečovat. Prý aby ze mě za pár let nebyla seschlá stařenka 👵 Dlabu kolagen a patlám se hyaluronovým sérem a jojobovým olejem. Jenže jsem zjistila, že Číst dál
Myslím, že každej rodič si jednou za čas posteskne: už aby byly děti velký, to se konečně pořádně vyspíme, na něčem se bez řevu domluvíme, bláznivě se pomilujeme během dne… Tohle není příspěvek o tom, že to nemáte dělat, protože vám později bude líto, jak Číst dál
S Rozárkou jsem každý den chodila na procházku, nebo na hřiště. Dvakrát týdně jsme byly na cvičení. Scházely jsme se s dalšíma kámoškama s dětma. Ve dvou letech jsem skálopevně přesvědčovala obsluhu bobové dráhy, že jí jsou tři, abychom mohly jezdit. Pravidelně jsem ji vozila Číst dál
Vždycky jsem se cítila mladší a od té doby, co mám děti zkrátka nestárnu 🤷♀️😀 Kdybych mohla spontánně odpovědět na otázku, kolik mi je, řeknu třicet, možná osmadvacet. Před měsícem jsem slavila narozeniny a uvědomila si, že tehdy před třicetisedmi lety se nezměnil život jen Číst dál
Jako dítě jsem často pochybovala o tom, že mě naši mají rádi. Přicházelo to, když mi něco nechtěli koupit, nedovolili mi už déle koukat na televizi, nutili mě uklízet, okřikli mě, když jsem jim skákala do řeči, chtěli, ať chodím na kroužek, který mě už Číst dál