Mateřství

„Jsi sprostá! Jsi sprostá máma! „Rozára“ je sprostý slovo. Už toho mám plný zuby. Jestli to ještě jednou řekneš, pošlu tě na farmu a nechám tě okusovat zvířaty. Budou tě kousat krávy, koně, prasata! Jdi do háje, mamino!„ Věty „už toho mám plný zuby“ a Číst dál

Filip je řemeslník. Dost času pracuje z domova. Buď je v garáži v dílně, nebo doma na počítači. Zkrátka pořád tu někde je. Nedodržuje žádnou pracovní dobu a navíc rád kouká na kutilská videa na Youtube aka prokrastinuje. Tu si dáme spolu kafe. Tu přebalí Číst dál

Rodiče jsou superhrdinové! A teď nemluvím o tom, že přežijeme těhotenství, porod, pár let pořádně nespíme, často nejíme a nečůráme. Mluvím o tom, co všechno, v dětských očích nemožnýho, dokážeme. Dosáhneme do horní poličky. Přibijeme obrázek. Uvaříme rajskou. Udržíme balíček karet. Chytíme zdrhající slepici. Přeskočíme Číst dál

Všechna ta chytrá hesla z Instagramu najednou začínají dávat smysl.. Na kurz žití přítomného okamžiku by se mělo chodit v páru. Zavřeli by vás do ložnice a řekli: „Dejte si nechráněný sex a počkejte. Výsledek se dostaví.“ Asi tak za devět měsíců. Nejde být víc Číst dál

Mateřství je těžký. Sakra jo! Takže jakejkoliv úspěch je mega úspěch! A ty děti to nějak přežijou. Kdyžtak skočej v dospělosti na terapii. Veřejně přiznávám, že Tondovi občas říkáme „mongole“ a Rozinka ode mě jednou dostala facku. Ale když se mám ohodnotit jako máma, řeknu, Číst dál

Vždycky, když jsem v cizím městě, přemýšlím, jestli zrovna procházím čtvrtí pro boháče, nebo hipstery. Pro matky s dětma, studenty, nebo důchodce. Jestli jsem se jí měla radši vyhnout, nebo je dobře vyhlášená. Chodila bych tudy do práce, kdybych tu žila, nebo bych znala lepší Číst dál

Možná to byla poporodní deprese. Možná „jen“ nastřádané vyčerpání. Nemožnost být sama sebou. Sama. Neosahávaná. Možná všechno dohromady. Pár měsíců jsem se měla opravdu špatně. Dennodenně se mi chtělo brečet. Znáte knedlík v krku, když to na vás jde u smutný scény filmu? Měla jsem Číst dál

Může být po tvém. Můžeš dělat, co chceš. Můžeš říkat, co chceš. Dokonce i NE. Nechci. Nemůžu. Nepůjdu. NE! Nemusíš se ptát. Nemusíš se zavděčit. Nemusíš se líbit. Neboj. Vystup. A běž. Už tě nepotřebuju.

Na základce jsme si psali dopisy tajnou řečí. Půjkřa dekřa mekřa odkřa pokřa lekřa dnekřa kkřa vámkřa? Zakřa kroužkřa kujkřa: anokřa X nekřa. Neprolomitelná šifra! Za každou slabiku dáte jinou univerzální slabiku. Tuhle jsem to někomu vysvětlovala a z „Půjdeme ven“ se stalo Půjklába venoušek? Číst dál

Děti jsou zázraky přírody. Je fascinující, co všechno se dokážou naučit v prvních pár měsících života.. Takhle – samotný zrození je hustý. Nechápu, jak může z nějakých buněk vyrůst malý člověk. A žije u vás v břiše? Vlastně je to dost děsivý. Ke konci je Číst dál