Superhrdinové

Rodiče jsou superhrdinové! A teď nemluvím o tom, že přežijeme těhotenství, porod, pár let pořádně nespíme, často nejíme a nečůráme. Mluvím o tom, co všechno, v dětských očích nemožnýho, dokážeme.

Dosáhneme do horní poličky.

Přibijeme obrázek.

Uvaříme rajskou.

Udržíme balíček karet.

Chytíme zdrhající slepici.

Přeskočíme velkou kaluž.

Řídíme auto.

Nepřetahujeme.

Vymáčkneme Jesenku až do poslední kapky.

Jsme dobrý, ty jo.

Díky svýmu tátovi věřím, že všechno jde spravit. Rozbitý hrnek, rozšklebená pantofle, vyrvaná garnyž – žádný problém. Trochu to klade nárok na Filipa. Ale všemocnýho tátu bych přála každýmu.

Mimo to máme samozřejmě i supráckou měnící se schopnost. Můžeme být polštářem, boxovacím pytlem, trampolínou a hlavně bezedným kelímkem. Mám batoh narvanej svačinou. Kapsička, jablko, banán, křupky, dvě různý sušenky, gumový medvídci, lipo.

Mami, co máš?

Hrabe se mi v batohu. Celý to přeházela. Mám v tom systém, sakra!

Vzpomněla jsem si na mámu. Když jsme od ní chtěli nějaký peníze – na školní výlet nebo kapesný, museli jsme jí donést celou kabelku, ne jen peněženku z ní! Už chápu proč.