Sním si..

Chci bejt spisovatelka.

Chci psát romány.

Chci, aby lidi moje romány rádi četli.

Nečekám, že budu druhej Tolstoj nebo Shakespeare, nebo teda spíš Steinová a Němcová. Spíš se vidím jako Třeštíková a Hartl. Se vší úctou – jejich romány asi nebudou dlouhověký. Ale jsou oblíbený!

Chci být autorka oblíbených románů.

Chtěla bych jednou jít do Show Jana Krause. Nebo třeba k Šípovi.

V hlavě mám několik návrhů na knihy. Když se uprostřed noci, nebo nad ránem probouzím ze svých živých snů, říkám si, ty bláho, jo! To bylo fakt dobrý.

Tuhle jsem jednu rozepsala. Kupodivu to nebylo tak, že bych zasedla a vyflusla ze sebe bestseller 😀 Což mě zklamalo! Natolik, že jsem radši začala psát mateřský blog. Ten mi skákal z pusy raz dva. Skládám tu poznámky, který jsem ze sebe vysypala během pár hodin u počítače. Muselo to ven! Pěkně chronologicky. Těhotenství, porod, dítě, druhý těhotenství, druhý porod, dvě děti, shit… Na Instagramu k tomu přidávám i nějaký aktuální dění.

Jo a taky asi začnu vydávat pohádky. Kdo to dnes nedělá, že jo. Zrovna včera jsem jednu s ezo přesahem vyprávěla Rozárce. O tom, že když si něco přejete a hodně v to věříte, může se to splnit.

Tak já si přeju. A věřím.