Šestinedělí
Oddělení šestinedělí – asi není místo, kde bych si připadala jako větší debil. Oni s tím růžovým staženým králíkem zachází tak v pohodě. Prostě jí nabalí na ruku. Visí. Umyjou zadek, položí zpět. Plína, tričko, zašněrovat zavinovačku a spí. Taky ta vaše zavinovačka už nikdy nevypadala stejně? Na to mají nějakou školu, ne?
A ty úkoly – měření v zadečku, vážení, počítání stolice, sledování její konzistence. Už máte míchaný vajíčka? What?! Ale ok, statistika mi nevadí. Jsem pilná a organizovaná. Čárkuju každej kák.
Ranní kontrola: „Maminko, vašemu miminku je zima. Přijďte si pro teplejší deku.“
| Normální reakce: | Reakce hormonální trosky po tom, co se za sestrou zavřou dveře: |
| „Dobře, díky. Skočím tam.“ | Co? Pláč. Je podchlazená? Gradující pláč. Umře. Umrzne! Dušné vzlyky. |
Volám mámě: „Řekli mi, že je podchlazená. Co mám dělat? Mám děsnej strach.“ – „Klid, nic se neděje. Tak ji víc přikrej.“
Je fakt hustý, co se může s člověkem stát.. Jednání s čerstvou maminkou je jako bruslení na ledě. Hodně tenkém. A ten led je na minovém poli. A ty miny jsou plný slz. Opatrně. Pomalu. Křehce. S citem. Prosím.
Jé, ty máš moje starý informační letáčky 😉.
Tenhle je od paní B. Od tebe mám červený tělocvik pro těhotné 😉