Chci vám říct, rodiče…

Chci vám říct, rodiče…

Líbí se mi, jací jste. Líbí se mi, jací spolu jste.

Že spolu rádi trávíte čas. Chalupářské víkendy, divadlo, kino, hospůdka, výlety a dovolený. Mimochodem nejezdíte na ty dovolený až divně často? 😀 Pane bože, vždyť jste furt někde v tahu! Důchodci prachatý! A i když si myslím, že je to z většiny tvůj nápad, mami, vím, že táta s tebou jezdí rád, viď tati?

Vnímám, jak se vzájemně obdivujete.

  • Ty tátu za to, jak je zručný a všechno umí.
  • Ty mámu za to, jak je chytrá a všechno ví.

Taky se upřímně podporujete. Vzájemně si dáváte veškerý možný prostor pro seberealizaci.

  • Ty, tati, máš naprosto volnou motorkářskou cestu.
  • Ty, mami, máš naprosto volný saunový svět.

Fungujete jako tým a nezpochybňujete svoje rozhodnutí.

  • Tati, ty mámě vždycky se vším pomůžeš.
  • Mami, ty to vždycky vděčně přijmeš jako to nejlepší řešení.

Zároveň se umíte hezky popichovat.

  • Ty mámu, když bez rozmyslu koupí nějakou nedokonalou vymoženost na chalupu. (Ale stejně vždycky všechno zprovozníš.)
  • Ty tátu, když se ztrácí ve svých slovech. (Ale stejně si s ním pořád ráda povídáš.)

Děkuju za to,

  • jak jste nás vychovali. A obdivuju, že jste nás vychovali tři!
  • že naše rodina drží pohromadě a scházíme se každej tejden na palačinky.
  • že si můžeme cokoliv říct. I když já to vlastně moc neumím.
  • že jste spolu. V mých očích to nikdy nevypadalo těžce. A za to děkuji taky!

Kam mi paměť sahá, vidím vás odpoledne v kuchyni u stolu popíjet kafe a povídat si. Nebo jentak tiše sedět a číst si noviny.

Jste můj vzor v manželství. A tuším, že to moje by mohlo taky vydržet, protože já jsem máma a Filip je můj táta. Říká se, podívej se na rodiče svýho partnera, takovej asi bude. Mně stačí vědět, jaká jsem a dívat se na tebe, tati. Za mě dobrý!



2 thoughts on “Chci vám říct, rodiče…”

  • Tví rodiče, jedni z mých nejbližších, nejobdivovanějších, nejmilovanějších lidí, kteří mě samozřejmě dokážou taky strašně vytočit, dokážou držet neskutečně spolu…..při mých nejistotách a dohadech a pochybách se vždycky ve svých názorech a myšlenkách podporují – vytáčí mě to a říkám si – proč někdy jeden z nich nestoji na mojí straně? – ale prostě to tak je. A já je za to obdivuju, nenávidím a zároveň je mám hrozně ráda a trochu jim i závidím – ale je to ta bílá závist, kdy jim to jejich soužití moc přeju a nedokážu si představit jednoho bez druhýho!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *