Chci vám říct, rodiče…

Líbí se mi, jací jste. Líbí se mi, jací spolu jste.
Že spolu rádi trávíte čas. Chalupářské víkendy, divadlo, kino, hospůdka, výlety a dovolený. Mimochodem nejezdíte na ty dovolený až divně často? 😀 Pane bože, vždyť jste furt někde v tahu! Důchodci prachatý! A i když si myslím, že je to z většiny tvůj nápad, mami, vím, že táta s tebou jezdí rád, viď tati?
Vnímám, jak se vzájemně obdivujete.
- Ty tátu za to, jak je zručný a všechno umí.
- Ty mámu za to, jak je chytrá a všechno ví.
Taky se upřímně podporujete. Vzájemně si dáváte veškerý možný prostor pro seberealizaci.
- Ty, tati, máš naprosto volnou motorkářskou cestu.
- Ty, mami, máš naprosto volný saunový svět.
Fungujete jako tým a nezpochybňujete svoje rozhodnutí.
- Tati, ty mámě vždycky se vším pomůžeš.
- Mami, ty to vždycky vděčně přijmeš jako to nejlepší řešení.
Zároveň se umíte hezky popichovat.
- Ty mámu, když bez rozmyslu koupí nějakou nedokonalou vymoženost na chalupu. (Ale stejně vždycky všechno zprovozníš.)
- Ty tátu, když se ztrácí ve svých slovech. (Ale stejně si s ním pořád ráda povídáš.)
Děkuju za to,
- jak jste nás vychovali. A obdivuju, že jste nás vychovali tři!
- že naše rodina drží pohromadě a scházíme se každej tejden na palačinky.
- že si můžeme cokoliv říct. I když já to vlastně moc neumím.
- že jste spolu. V mých očích to nikdy nevypadalo těžce. A za to děkuji taky!
Kam mi paměť sahá, vidím vás odpoledne v kuchyni u stolu popíjet kafe a povídat si. Nebo jentak tiše sedět a číst si noviny.
Jste můj vzor v manželství. A tuším, že to moje by mohlo taky vydržet, protože já jsem máma a Filip je můj táta. Říká se, podívej se na rodiče svýho partnera, takovej asi bude. Mně stačí vědět, jaká jsem a dívat se na tebe, tati. Za mě dobrý!
Tví rodiče, jedni z mých nejbližších, nejobdivovanějších, nejmilovanějších lidí, kteří mě samozřejmě dokážou taky strašně vytočit, dokážou držet neskutečně spolu…..při mých nejistotách a dohadech a pochybách se vždycky ve svých názorech a myšlenkách podporují – vytáčí mě to a říkám si – proč někdy jeden z nich nestoji na mojí straně? – ale prostě to tak je. A já je za to obdivuju, nenávidím a zároveň je mám hrozně ráda a trochu jim i závidím – ale je to ta bílá závist, kdy jim to jejich soužití moc přeju a nedokážu si představit jednoho bez druhýho!
Rodina… Když ji máš, není, co řešit. Musíš milovat 😀