Jdu se zase pochlubit. Vždyť k čemu jinému by tyhle certifikáty byly 😀 Zdárně jsem absolvovala další kurz od Veroniky Matysové. Jeho náplní bylo mazlení rukopisu. Povedlo se, mám vymazleno! To byla moje myšlenka před odesláním první betačtenářce… Prý JSEM tam použila příliš JSEM. Mockrát Číst dál
Dneska mám pro vás filozofické zamyšlení. Skoro až životní moudro 😀 Na naléhání ségry, jsem o sebe začala trochu pečovat. Prý aby ze mě za pár let nebyla seschlá stařenka 👵 Dlabu kolagen a patlám se hyaluronovým sérem a jojobovým olejem. Jenže jsem zjistila, že Číst dál
Jednou máte prsa vytahaný jako africká domorodkyně a podruhý nateklý jako rty zmlácenýho kickboxera. A víte, že čím víc kojíte, tím víc mlíka se vám tvoří? 🤦🏼♀️ Poptávka zvyšuje nabídku 🔝 Pak po večerech odsáváte, vyvařujte skleničky a doplňujete mrazák mléčnými zásobami. Protože to přece Číst dál
Poslední postavou do rodinného čtyřlístku je Igor – Terezin manžel. Ten souhlasný swipe před pár lety byl zatraceně dobrou volbou. Igor je správný chlap i táta. Pochová, přebalí, uspí, navaří… Ale poslední dobou leze Tereze na nervy. Doma se mu válí tisíc krámů, všude zmuchlané Číst dál
Dvě postavy, bez kterých by se příběh neobešel. Tříletá holčička a novorozený chlapeček. Elenka a Vítek, dva blonďatí andílci. Nebo ne? Oba si umí postavit hlavu, oba Terezu potřebují. Nejlépe hned! A ona jim vždycky vyhoví. I když zrovna potřebuje čůrat, má hlad a je Číst dál
Seznamte se s hlavní hrdinkou mého prvního románu. Tereza Pokorná je celkem obyčejná třicátnice. Má dvě malé děti, manžela… Možná ji znáte. Z šatny ve školce, z obchodu, z hřiště, ze ZOO. Bývá upocená, nervózní, naštvaná. Moc se nesměje. Pořád někam pospíchá. Už pár let Číst dál
Až díky Pocahontas jsem pochopila správný význam tohohle citátu. Já to říkám pořád, že pouštět dětem televizi má i výhody! Celej život žiju v tom, že “dvakrát do stejné řeky nevstoupíš” znamená: nedělej tu stejnou věc dvakrát. Tedy třeba když se s někým rozejdeš, nevracej Číst dál
Myslím, že každej rodič si jednou za čas posteskne: už aby byly děti velký, to se konečně pořádně vyspíme, na něčem se bez řevu domluvíme, bláznivě se pomilujeme během dne… Tohle není příspěvek o tom, že to nemáte dělat, protože vám později bude líto, jak Číst dál
S Rozárkou jsem každý den chodila na procházku, nebo na hřiště. Dvakrát týdně jsme byly na cvičení. Scházely jsme se s dalšíma kámoškama s dětma. Ve dvou letech jsem skálopevně přesvědčovala obsluhu bobové dráhy, že jí jsou tři, abychom mohly jezdit. Pravidelně jsem ji vozila Číst dál
Vždycky jsem si myslela, že napsat knihu je snadný. Prostě sedneš a píšeš… Zatím jsem si takhle sedla 150x. Pokaždý minimálně na dvě hodiny. To je nějakých dvanáct dní. To není zas tak moc! Fakt ne? Dvanáct dvacetičtyřhodinovek! Skoro dva měsíce běžnýho úvazku. Není to Číst dál