Sprostá máma

„Jsi sprostá! Jsi sprostá máma! „Rozára“ je sprostý slovo. Už toho mám plný zuby. Jestli to ještě jednou řekneš, pošlu tě na farmu a nechám tě okusovat zvířaty. Budou tě kousat krávy, koně, prasata! Jdi do háje, mamino!„

Věty „už toho mám plný zuby“ a „jdi do háje“ jsou moje. Ale zvířecí kousance jsou její iniciativa..

Srandovní, nebo alarmující?

Občas u nás zní hlášky jako „Jsi zlá!“, „Jsi blbá máma!“, „Jestli mi nepustíš pohádku, tak tě kopnu.“ A tuhle:

„Tohle je špatná rodina. Chci mít jinou rodinu.“

Smutný? Možná trochu.

Měla bych si z toho něco vzít? Asi ano.

Ale znepokojilo mě to? Vlastně ne.

Přišlo mi to naprosto přirozený. Regulérní pocit, kterej mívá každej. I mě občas tahle rodina štve a chtěla bych jinou. Nebo spíš žádnou. Jen dospělí to běžně nahlas neříkají. Tak jsem se jen zeptala, proč ji tahle rodina připadá špatná. A jestli je někdy taky dobrá. A pak jsme šli ven.