Odteď na forever?

Nevím, jestli by se o našem vztahu dalo říct, že stojí na pevných základech vzhledem k tomu, že jsme si děti pořídili po čtyřměsíčním chození.. Rozhodně nepostrádá vzájemnou kompatibilitu. I v přístupu k případným trhlinám v ní. Ale občas mě napadne, jestli to tak bude napořád.

Co když náš vztah nebude vždycky takovej, jakej je teď. Nejen, že přijdou problémy, ale s nimi možná i nechuť je řešit. Pozná člověk, že se něco takovýho blíží, nebo se jednoho dne probudí a nemůže svůj protějšek ani cejtit. A takový páry existujou! Pominu-li fakt, že do vztahu druhých nikdy pořádně nevidíte, říkáte si, přece takhle jejich vztah nevypadal, když spolu začínali chodit. Díky zamilovanosti často přehlížíme drobný chybky a červený vlajky. Je možný, že právě tohle jsou ty věci, na kterých to dřív nebo později ztroskotá? Lze to překonat? Nebo se k sobě někdo zkrátka nehodí. Existují vztahy, který jsou od začátku do konce bez chyby?

„Na vztahu se musí pracovat.“ Taky se touhle frází občas oháníte? ALE JAK?! Třeba tak, že vyslovíte nahlas svoje obavy. Probrali jsme to. Jaký jsme, co jsou pro a proti nás a našeho vztahu. Mimo jiné jsem se zeptala, jestli existuje nějaký potenciální spouštěč, který by mohl probudit bytostnou nenávist. Snad prý jedině moje hlasité fyziologické projevy 😀 Přiznávám občasný prd, ale nenapadlo mě, že bych mohla dojet na polykání!