Znamení shůry

Když při psaní knížek, nevíme, kudy kam, Veronika Matysová (https://odstartujtesvojiknihu.cz/), nám radí jít si lehnout a před spaním poprosit vlastní hlavu, aby nám ráno dala odpověď.

Pořád hledám práci a trošku jsem se zacyklila v pojmenování toho, co bych vlastně chtěla dělat. Zkusila jsem „se“ teda včera večer oslovit, jestli bych ráno nemohla mít jasno.

A víte, jaká píseň mi těsně po probuzení zněla v hlavě?

Veď mě dál cesto má,
veď mě dál, vždyť i já
tam kde končíš,
chtěl bych dojít,
veď mě dál cesto má. (od Pavla Bobka)

Tak jdu dál a důvěřuji, že někam dojdu, i když zatím nevím, kam.

Ptala jsem se Filipa, co myslí, že mi moje tělo chtělo touhle písní říct. Možná prý jenom Bobek!