Tereziny děti

Dvě postavy, bez kterých by se příběh neobešel. Tříletá holčička a novorozený chlapeček. Elenka a Vítek, dva blonďatí andílci. Nebo ne?

Oba si umí postavit hlavu, oba Terezu potřebují. Nejlépe hned! A ona jim vždycky vyhoví. I když zrovna potřebuje čůrat, má hlad a je jí zima. Dělá dobře?

„Nejvíc mě vysilovalo je pořád k něčemu přesvědčovat. Jasně, Vítek byl ještě miminko, ale už teď se uměl ozvat, šponovat se na přebalováku, kroutit nohama do protipohybu, stahovat si rukavice.

Všechny Elenčiny reakce byly ofenzivní. Opačné, než jsem potřebovala. Její odpovědí byl odpor.“