Svoboda

Obdivuju, jak je Filip morálně pevný. Má různá společenská, životní a partnerská pravidla. Nemusí je dodržovat, on je žije. Jsou jeho součástí stejně jako potřeba jít na záchod. I přes to, že souzním s většinou z nich, mně přirozený nejsou a občas se musím snažit, abych je neporušila. Jedním takovým je třeba rodičovská soudržnost směrem k dětem. Nikdy by neshodil moje výchovný postupy, nezpochybnil volbu slov, nedovolil, co jsem zakázala.. Připouští nemožnost být ve všem zajedno, ale je to vždy o kompromisu mezi námi dvěma. Takže i když zrovna nesouhlasí s tím, co dělám, v tu chvíli vždycky stojí vedle mě.

S tímhle mám já docela problém. Nijak ho před dětma nepranýřuju, ale častokrát vstupuju do jejich hovorů s potřebou vzájemně je tlumočit. Co ASI chce Tonda podat.. Co ASI chtěla Rozinka říct. Co tím ASI táta myslel. Nehledě na to, že nemám patent na rozum, natož ten dětskej, je to jednoduše nekolegiální. Já vím! Ale mně to nedá. Už jsem za rohem – nedorozumění, vztek, pláč – konejšení maminkou. Snažím se tomu předcházet. Večer bez dětí zpětně komentuju situaci – kde byl problém, co bych udělala já, a když se mě něco hodně dotkne – co bych chtěla, aby změnil a udělal příště jinak. Tuhle jsem se zeptala, jestli na mém fungování s dětmi existuje něco, co mu vadí. A otevřeli jsme téma výchovy. Té příliš volné.

Nejsme experti. Nepraktikujeme žádný konkrétní styl. Žijeme víceméně intuitivně s občasnou exkurzí do respektující výchovy. A pravdou je, že někdy nám v tom není dobře.

U nás jsem to rozhodně já, kdo dovoluje víc. Pomyslnou hranici snesitelnosti mám mnohem dál za tou teoretickou, společenskou.. Leccos mi prostě fakt nevadí. Ale z velký části je to kvůli touze po vlastním pohodlí a klidném bytí. Nemám ráda vypjatý situace a nerada se vyrovnávám s negativními emocemi. Takže radši Rozárce pomůžu ráno s oblíkáním, než abych riskovala vypjatou hádku a následnou lítostivou nechuť odejít do školky. Stejně tak jí večer vyčistím zuby, když vidím, že je minutu od unaveného slzavého údolí. Filip to respektuje. Ale sám by to neudělal. A myslí, že právě tohle jsou ty situace, které posouvají Rozárčinu volnost na úkor té naší. Chceme přece, aby se naučila být samostatná. Čistotná. Pořádná. Viděla následky svých činů a brala ohledy.

„Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.“

John Stuart Mill

Všechna tahle „výjimečná čištění zubů“ otvírají pomyslný dveře toho, co všechno může. A zavřít je zpět je těžký. Která miska převáží – menší scéna za cenu narušení těžce dosaženýho řádu, nebo ta větší s pocitem splněnýho výchovnýho bodu, za kterej už se nebudeme muset vracet. U mě většinou vítězí přítomnost. Filip volí budoucnost.

A takhle my tu žijeme. Nemám radu ani řešení. Jen vím, že se dennodenně snažíme vychovávat osoby, který:

• dokážou žít v současný sociální společnosti,
• a zároveň dokážou pohodově žít v naší čtyřčlenný tlupě.