Skrytý talent

Taky jste si mysleli, že na mateřský najdete svůj skrytý talent? Něco, co vás bude už po zbytek života naplňovat a zároveň živit. Budete permanentně ve flow, založíte úspěšný průlomový podnikání a nebudete se muset vracet do práce?

Mně se objevila schopnost přiřazovat konkrétní podobu abstraktním věcem. Nejrůznější výjevy lidí a zvířat ke mně vystupují z mraků, letokruhů, vodního kamene, vzorů na linu i z dětských kreseb.. S velkou radostí hlásím Filipovi, že jsem našla novou „sukovou žábu“ na záchodových dveřích a jestli už si ji taky všiml. A takovej ten polštář ve tvaru donutu je takřka neomezenej zdroj rozmanitých obrazů. Zkrátka vidím věci tam, kde nejsou 😀

A vůbec mi zbystřily smysly. Jsem jako nějaký zvíře. Všechno kolem mě má nějaký aroma. Většinou teda spíš zápach.. Zajímalo by mě, jestli náš byt vždycky smrděl jako kedlubnový zelí, nebo to chtělo pár let výparů z dětských plen. Chodím tady, čichám k věcem a hledám zdroj. Takhle jsem třeba zjistila, že naše lampa smrdí jako „starý ucho“.

Vytříbený chuťový pohárky mi sice tuhle poprvé v životě dopřály cítit v Nutelle lískáče, ale taky zajistily, že si ji na lžičku už nikdy nenaberu. Ble.. Haribo medvídci jsou najednou děsně slaný a mrkve chutnají jako mýdlo.

Existuje pro mě jen hrstka písní. V každý třetí, slyším tu první. Stačí pár vteřin a už umělce nařkávám z plagiátorství. A Hans Zimmer vykrádá sám sebe! Marně mi Filip vysvětluje, že tónů je omezenej počet a melodie nerovná se akordy.

Jsem extrémně citlivá na dotek. I ten sebemenší mě rozvibruje až do konečků prstů. Bohužel ne ve vzrušujícím slova smyslu. Sedím v kuchyni u stolu, Filip se ke mně zezadu nakloní, dává mi pusu, že už jde a poklepe přitom párkrát o opěradlo židle. Vím, že jestli klepne ještě jednou, vybouchnu.

Sečteno podtrženo by ze mě mohl být profesionální:

• hledač jehel v kupkách sena,
• stopovací pes,
• someliér,
• odposlech nebo
• kontrolor jemnosti kobercových chlupů.

Těžká volba.