Partnerství

Znáte ten stav, kdy jste naštvaná na partnera, ale zrovna tam není, abyste si to s ním mohla hned vyříkat? Třeba když neplánovaně odejde pryč a nechá vás s dětmi zase (!) samotnou… Bublá ve vás vztek, v hlavě běhá tisíce slov, která byste mu s chutí vmetla do tváře.

Ale není doma.

A tak vás běžné povinnosti vrátí zase do normálu. Zloba vyprchá a když se ráno potkáte u snídaně, už necítíte akutní potřebu o tom mluvit. Jste v pohodě. Nic tak hroznýho se nestalo…

Je to past!

Všechna ta nevyřčená slova se vám někde v těle usídlila a vyletí, až to budete nejmíň čekat. Anebo ne, a budou ve vás pomalu hnít.

Z vlastní zkušenosti radím, využijte toho, že jste se dostala do klidného stavu, mohla jste si rozmyslet, jaké sdělení vlastně chcete předat a promluvte si s ním teď.

Komunikace je klíčem k fungujícímu partnerství.

Ale já osobně vnímám ještě jeden navazující krok. Mega důležitý!

Co s tím vysloveným budete dělat? Reflektuje druhá strana váš pocit? Projeví se to nějak v budoucím soužití?

A tady dochází na naplnění slova „partnerství“. Vy jste vyslovila, co se vám nelíbilo, co vás naštvalo a co byste chtěla příště jinak. Odpinkla jste míček. A abyste si dál mohla užívat společnou hru, musí zareagovat partner…

Upřímně právě na tomhle bodu to u nás trochu drhne. I když znáte jen mou verzi příběhu, že… Ale pořád hrajeme 😉