Líná, nebo svá?

S Rozárkou jsem každý den chodila na procházku, nebo na hřiště. Dvakrát týdně jsme byly na cvičení. Scházely jsme se s dalšíma kámoškama s dětma. Ve dvou letech jsem skálopevně přesvědčovala obsluhu bobové dráhy, že jí jsou tři, abychom mohly jezdit. Pravidelně jsem ji vozila na hlídání a sama chodila cvičit.  

Byla jsem akční?

S Tondou jsem většinu času doma. Ptám se ho, jestli chce jít ven, nebo na cvičení a když nechce, nejdeme. Venku býváme nejčastěji na zahradě u domu. Hlídání jsem zkrouhla jen na to nejnutnější a preferuju, když kvůli tomu nemusím děti nikam vozit. 

Jsem líná?

Určitě jsem za těch pár let doma zpohodlněla, ale ruku v ruce s tím jsem si ujasnila, co mi děla dobře a co není pro mě. 

Tlak na aktivitu znám z rodiny. Ženy z mé linie si rády odškrtávají nikdy nekončící seznam úkolů a podnětů k objevování.  Nejspíš by vám jedním dechem tvrdily, že to tak není a u toho se hlásily na nový předmět univerzity třetího věku.

Přestávám se srovnávat s ostatními i svým dřívějším a budoucím já.

Jsem taková, jaká v danou chvíli potřebuju. Jsem svá.