Poslední postavou do rodinného čtyřlístku je Igor – Terezin manžel. Ten souhlasný swipe před pár lety byl zatraceně dobrou volbou. Igor je správný chlap i táta. Pochová, přebalí, uspí, navaří… Ale poslední dobou leze Tereze na nervy. Doma se mu válí tisíc krámů, všude zmuchlané Číst dál
Dvě postavy, bez kterých by se příběh neobešel. Tříletá holčička a novorozený chlapeček. Elenka a Vítek, dva blonďatí andílci. Nebo ne? Oba si umí postavit hlavu, oba Terezu potřebují. Nejlépe hned! A ona jim vždycky vyhoví. I když zrovna potřebuje čůrat, má hlad a je Číst dál
Seznamte se s hlavní hrdinkou mého prvního románu. Tereza Pokorná je celkem obyčejná třicátnice. Má dvě malé děti, manžela… Možná ji znáte. Z šatny ve školce, z obchodu, z hřiště, ze ZOO. Bývá upocená, nervózní, naštvaná. Moc se nesměje. Pořád někam pospíchá. Už pár let Číst dál
Až díky Pocahontas jsem pochopila správný význam tohohle citátu. Já to říkám pořád, že pouštět dětem televizi má i výhody! Celej život žiju v tom, že “dvakrát do stejné řeky nevstoupíš” znamená: nedělej tu stejnou věc dvakrát. Tedy třeba když se s někým rozejdeš, nevracej Číst dál
Myslím, že každej rodič si jednou za čas posteskne: už aby byly děti velký, to se konečně pořádně vyspíme, na něčem se bez řevu domluvíme, bláznivě se pomilujeme během dne… Tohle není příspěvek o tom, že to nemáte dělat, protože vám později bude líto, jak Číst dál
S Rozárkou jsem každý den chodila na procházku, nebo na hřiště. Dvakrát týdně jsme byly na cvičení. Scházely jsme se s dalšíma kámoškama s dětma. Ve dvou letech jsem skálopevně přesvědčovala obsluhu bobové dráhy, že jí jsou tři, abychom mohly jezdit. Pravidelně jsem ji vozila Číst dál
Vždycky jsem si myslela, že napsat knihu je snadný. Prostě sedneš a píšeš… Zatím jsem si takhle sedla 150x. Pokaždý minimálně na dvě hodiny. To je nějakých dvanáct dní. To není zas tak moc! Fakt ne? Dvanáct dvacetičtyřhodinovek! Skoro dva měsíce běžnýho úvazku. Není to Číst dál
Vždycky jsem se cítila mladší a od té doby, co mám děti zkrátka nestárnu 🤷♀️😀 Kdybych mohla spontánně odpovědět na otázku, kolik mi je, řeknu třicet, možná osmadvacet. Před měsícem jsem slavila narozeniny a uvědomila si, že tehdy před třicetisedmi lety se nezměnil život jen Číst dál
Jako dítě jsem často pochybovala o tom, že mě naši mají rádi. Přicházelo to, když mi něco nechtěli koupit, nedovolili mi už déle koukat na televizi, nutili mě uklízet, okřikli mě, když jsem jim skákala do řeči, chtěli, ať chodím na kroužek, který mě už Číst dál
R: Mami, jak vzniklo dítě?Já: Jak to myslíš?R: No jak vzniklo dítě?Já: Máma s tátou se nahatý milovali, táta do mámy vložil svoje semínko, to se spojilo s jejím vajíčkem a v bříšku začalo růst dítě.Já: Ne, já myslím, jak vzniklo první dítě? Tududumdum… Čas Číst dál